O minulém víkendu jsem běžela letos první větší závody – Mistrovství ČR ve sprintu a Žebříček A middle a long.

Je na čase opět oživit stránku. Závody a soustředění už nějakou dobu probíhají, tak ať je vidět, že pořád trénuji.

A jak to tedy vypadá? 

Jsem spokojená, to píšu hned na úvod. Sice ta medaile byla hodně blízko, ale je to sport. Mám radost z toho, že se mi běželo výborně. Je zvláštní běžet klasiku úplně na závěr MS, a taky trochu problém se správně  motivovat. Ti, co už nic neběží pomalu řeší závěrečný banket a odjezd se také blíží.

Dopoledne před závodem pršelo, naštěstí před startem přestalo. Stejně jako minulý rok přede mnou startovala Hausken.  Alespoň jsem měla motivaci, kde ji doběhnu . Letos to bylo až při cestě na 5. kontrolu. Ale v dálce jsem ji zahlédla už při postupu na 3. Tak jen doufám, že příští rok se v kvalifikaci rozřadíme lépe a nebudeme startovat za sebou. Trať byla zajímavá, sice byla jen jedna volba postupu, ale některé kontroly byly záludné.  Já jsem udělala chybu na 18.k, což byla televizní kontrola a já ji podběhla. Po diváckém průběhu byly asi nejtěžší kontroly nebo to bylo tou únavou? V cíli to chvíli vypadalo nadějně na bronz. Ale Simone přivedla do cíle i Minnu, která by jinak měla asi horší čas a mě odsunula na 4. místo. Nevím, jestli to bylo chladnějším počasím, ale letos mi klasika nepřišla jako takový boj.

Mapa s postupy

Letošní  MS dopadlo výborně. Takové výsledky jsem vzhledem k tomu, jak jsem běhala celou sezónu, nečekala.  Zase mám chuť trénovat a bojovat o další medaile J Příští tréninkový kemp mě čeká za týden v Norsku.

Že se mi splnil sen, to už jsem psala před rokem .
Tohle je bomba, už proto, že na MS jsem běžela middle poprvé. Vybrala jsem middle, long a štafety kvůli pořadí závodů v programu MS. Takhle vynechám sprint a mám mezi middlem a štafetami den volna.

Tentokrát jsem před závodem vůbec nebyla nervózní. Po povedených kvalifikacích jsem věděla, že pokud půjdu dobře a bez chyby, tak by to mělo na dobrý výsledek stačit. Tak jsem se snažila do lesa těšit, aby mě to bavilo.

Začátek middlu  byl těžký, šla jsem opatrně, před odběhem od kontroly prohlédnout další postup, vybrat si na něm objekty a teprve potom běžet. Vyplatilo se to, vedla jsem od prvního mezičasu. V kopci na 9. kontrolu kus nad sebou jsem zahlédla švédský dres, Helenu Jansson…to už jsem si říkala, že musím jít hodně dobře. Tak pořád mapuj a soustřeď se na sebe opakovala jsem si. Podobnou chybu jsem letos udělala už 2x při tréninku, dobíhala jsem někoho, pak zrychlila, nehlídala tolik mapu a je z toho velká chyba. Doběhla jsem ji na 11. kontrole. Na diváckém průběhu jsem se dozvěděla, jak to dobře vlastně běžím a hned jsem ztratila 20 vteřin na 17. kontrolu, ale pak až do cíle nebylo nic záludného. V cíli jsem si při zakreslování postupů uvědomovala, co se vlastně stalo, postupně dobíhaly i další favoritky, ale přede mě už nešla žádná.

Je to bezva pocit, nejvíc mě asi dostalo vyhlašování. Všechny nejlepší závodnice (do 6.místa) co tam stály, mě místo podání ruky objaly. Je fajn, když vám ostatní úspěch přejí. Jen se stříbrnou Marianne Andersen jsme si podaly ruce, ale to chápu. Už několik let bojuje o titul mistra světa a já ji to podruhé překazila

Mapa s postupy.