V dopolední kvalifikaci jsem vyhrála svůj rozběh a to mě přesvědčilo, že koupě závodních odlehčených bot nebyla zbytečná. Na sprintu je to opravdu znát. Po hodinách, které jsem strávila promýšlením postupů nad starou mapou závodního prostoru a hledání všech možných fotek z města Olomouc jsem byla dobře připravená na finále. Jen jsem se bála, jestli jsem to už nepřehnala, abych uměla pružně zareagovat na věci, co ve staré mapě nebyly a nevybrala tak nevýhodný postup. Při rozcvičování se začalo nebe zatahovat a hřmělo, naštěstí ale nezačalo lít a ta bouřka nepřišla. Po cestě ve startovním koridoru se postupně zesiloval hluk z náměstí. U startovní branky jsem diváky vnímala už jen trochu a snažila se rychle zapudit komentář : „startuje naše největší naděje“. Nemysli na výsledek, jdi se tam bavit, opakuju si. Celý závod se mi povedlo kontcentrovat se na mapu a nevnímat kamery, ani diváky. Při doběhu už to byl solidní rachot z povzbuzování diváků a z 6. místa veliká radost.

Mapa finále s postupy

Mapa kvalifikace s postupy