Minulý týden jsem byla s repre ve Francii na soustředění. Program soustředění byl našlapaný rychlými tréninky, ale vše se dalo kvalitně odtrénovat a zase jsem si o něco zlepšila techniku a získala jistotu v těžkém terénu. Opět se vše vydařilo jako v lednu v Maďarsku. Trénovali jsme v oblasti, která se jmenuje Larzac. Vetšina terénů byla otevřená s velikým množstvím skalek, kamenů a také s neproniknutelným křovím. A mě konečně přestal bolet stehenní sval, kvůli kterému jsem nemohla trénovat celý týden před soustředěním.

Úvodní trénink - linie nás zavedl do prostoru, kde je rychlost kolem 10 minut na kilometr. Mapa linie . V tomto typu terénu jsem si potřebovala být pořád jistá, kde jsem a neztratit kontakt s mapou. Celá oblast byla chudá na vrstevnice a některé kamenné výrazné útvary byly schované v houští, proto se z mapy nedalo přesně určit, co bude jasně vidět a co ne.

Většina tréninků ale byla naštěstí v oblastech více kopcovitých, otevřených s výraznými útvary. Kde už se dalo běhat přes výrazné objekty a neřešit přesně pozici, což mi rozhodně sedělo víc. Vybrané treninky měly opět finanční prémie pro nejlepší.

fotky terénu

V programu byla stejně jako v Maďarsku zařazená dvoukolová middle. A tu si s námi zaběhli Minna a Passi, finští reproši. I když tvrdili, že jsou unavení z tréninků, jsem ráda, že se mi podařilo Minnu porazit :). Finále startovalo podle pořadí z kvalifikace, začátek byl ve skalním městečku a pro přehlednost byla mapa v meřítku 1:7500.

Ze začátku jsem dělala výrazné chyby a přebíhala kontroly, ale nebyla jsem jediná kdo chyboval a na 6. kontrolu jsme bežely už 3. Eva, co startovala přede mnou a Zdenča, startující za mnou a taky chybující na začátku. To mě donutilo začít pořádně makat a věřit si, do té doby jsem prostě kontroly často přehlédla proto, že jsem si nebyla úplně jistá že je to ten objekt a ne některý vedle. Delší postup na 7. byl přesně to, co jsem potřebovala, abych si mohla udělat náskok. Skupina skal kam musím doběhnout byla jasná, tak jsem zrychlila, kontrolu jsem razila s naskokem asi 20 vteřin před holkama. Pak už začaly kontroly "naskakovat" správně a už jsem běžela jen orienťák a nemusela jsem řešit jestli mě holky dobíhají. V závěru byly kontroly hodně těžké v zeleném a mám radost, jak dobře se mi je povedlo najít. Mapa finale middle.

Prostor pro long se částečně překrýval s prostorem middle, což byla výhoda, protože jsem ve většině oblastí veděla, jak to tam vypada a mohla podle toho vybírat postupy. Nicméně ani tyhle zkušenosti mi nepomohly a na 6. kontrolou jsem podrobně neprohlédla blok skal a teprve na kopci nad skalama jsem zjistilla, že to nikudy seběhnout nepůjde a že musím velkou část skal oběhnout. Ale opět se ukázalo to, co při longu platí vždycky, nevzdávat se (i když závodník udělá chybu), snažit se pořád běžet co nejrychleji. Pokud se při longu totiž moc váhá a pochybuje o výběru postupu, tak začne rychle naskakovat ztáta.Mapa long.

Předposlední rychlý trénink bylo hagaby. Dva okruhy na mapě o měřítku 1:7500, aby se vůbec daly rozlišit detaily. Terén byl otevřený a opět nic lehkého. Start byl dohromady i s klukama, ale stejně jsem se donutila u startovního lampionu zpomalit a podívat se přesně kam jdu a srovnat mapu. hagaby kolo 1, kolo 2

Závěrečný bombónek celého tydenního soustředění a poslední z 10 tréninků byly mixované štafety. Jsou to 3 úseky, které se běží podél jedné cesty. Každý úsek má na pravé i levé straně od cesty 4-5 kontrol. Zatímco první vybíha na kontrolu,tak druhý kluše k fáborku na cestě, kam přibíhá i první z kontorly a tam se prohodí. Po 2 úsecích se čas všech dvojic sčítá a poslední úsek se statuje v hendikepu. I když jsou všichni po trénincích unavení, tak do štafetek se jde vždycky naplno. A protože se i u krátkých úseků dělaly chyby, pořadí se míchalo až do konce. Já jsem běžela štafetu s Raimem a do hendikepu jsme startovali se ztrátou necelých 30 vteřin. Celá skupinka startující přede mnou se zamotala na 1.kontrolu a tím se ztráta smazala a běželo se hromadně. Ze skupinky se ještě vyautoval Kody, který vyběhl na opačnou stranu od cesty a tak na poslední kontrolu vyběhl balík chlapů a my, holky jsme vyhlížely z cíle, kdo se objeví první. Nejlíp našel cestu do cíle Raimo a tak jsme vyhráli takový prestižní závod jako štafetky bezpochyby jsou :)

pohled na Le Caylar – úžasné městečko, kde jsme bydleli

Nejvyšší dálniční most, Pont de Millau